Nanchang 南昌 je hlavním městem provincie Jiangxi, ležící na západ od Zhejiangu 6-12 hodin vlakem (záleží na druhu vlaku) od Shaoxingu.
Vyráželi jsme ve 23:30 nočním vlakem abychom dojeli do hlavního města provincie Jiangxi 江西 už v 6:30 ráno a rovnou z nádraží jsme zamířili na konečnou metra, kde jsme přesedli na taxík, který nás za pouhých 20 RMB (60 Kč) odvezl 15 km do vesničky pod horou Shibaling 十八领 (v překladu „18. vrcholek“ – místní název). Při přesedání jsme ještě stihli malou snídani a přatelské povídání s místními prodejci – došlo i na společné foto:-). V devět ráno už jsme šlapali na vrchol po dobře značené stezce s nově vybudovaným schodištěm a za 40 minut jsme byli nahoře, společně se spoustou místních turistů, kteří sem pravidelně jezdí z Nanchangu 南昌 na výlety. Mohli jsme se kochat výhledem na nedalekou přehradu Xixia 溪霞水库. Prošli jsme se ještě po hřebenu k altánku, ale zklamalo nás, kolik odpadků tu lidé naházeli, takže jsme se vrátili a pokračovali po hřebenu na druhou stranu. Rozhodli jsme se vykoupat v přehradě, a přestože nás místní přesvědčovali, že odtud žádná cesta nevede, nakonec jsme si našli vlastní, pořádně trnitou cestu a k přehradě se, po krátké zastávce na oběd v podobě domácích sendvičů s tuňákem, přece jen dostali. V přilehlé vesnici jsme objevili parádní kavárnu, jejíž majitelé k našemu překvapení mluvili plyně anglicky a když viděli jak jsme uondaní věnovali nám vychlazené pivo. Ten den jsme nachodili přes 18 km v náročném terénu a na zpáteční cestě v lehátkovém voze jsme většinu z dvanácti hodin prospali.
6:40 přijezd navlakové nádraží Nanchang mainranní prodej na stánkuŠtěpán a Jakub hledají snídani, ale nakonec jsme jí našli až……na konečné metra, kde se vždy najde spousty drobných prodejcůTen co nám prodal knedlíčky se chtěl vyfotit i s kamarádem3 mušketýři vyrážejí na zteč shibaling 十八领kavárna bez kafe…zato s alkoholovou výzdobouunikátní láhve od Baijiu 白酒rest na vrcholkuK téhle přehradě jsme se chtěli dostatlákala nás hlavně možností se vykoupatObligátní stojka na cestáchza námi z oparu vystupuje Nanchang po velmi náročném přesunu do údolí jsme se schladili v retenční nádržiale vody bylo pramálokavárna na konci cesty – odpočinek s klimatizacína hrázi přehrady se sušilo obilíběhem zlaté hodinkyzlatou hodinku jsme využili na plnotaky jsme si trochu zapózovalise zapadajícím sluncem…pak už nás sebevražedné taxi…odvezlo do města kde jsme nafotili večerní panoramav klidu jsme se nalodili na vlak a v 8 už jsme svištěli zase do Shaoxingu
Netypický 2 denní autovýlet do krajiny plné vody a kopců. Na hranici provincií Zhejinag a Jiangxi leží veliké jezero známé nejen velkým počtem ostrovů, ale také svou hloubkou a zatopeným podvodním městem. Jedná se o uměle vytvořenou nádrž, která poskytuje pitnou vodu milionům obyvatel Číny. Přestože muzea a městské aktivity jsou na mapě označeny, tak většina z nich je buď zavřená, v rekonstrukci nebo jednoduše zkrachovala na nedostatečném cestovním ruchu. Za to je zde bezpočet turistických tras a výletů do okolních kopců. My jsme se podívali do 2 lokalit – staré vesničky v kopcích na severním břehu jezera a myle
V říjnu je v Číně National holiday – festival a dovolená na oslavu založení ČLR – několik dní volna kdy všichni zběsile cestují a přesouvají se po celém čínském území, takže i já jsem vyrazil na túru a dokonce se během 36h výletu na otočku podíval do vedlejší provincie Jiangxi 江西 (CZE). Podzim je nejlepší čas pro cestování a výlety ve zdejším vlhkém a horkém podnebí, ale trvá jen něco málo přes měsíc v průběhu září/října. Pro studenty 1. ročníku jsem připravil český salon ve stylu hry na cestovatele – každý dostal tištěný pas, do kterého dostává v průběhu hodiny razítka za plnění nejrůznějších úkolů po cestě z letiště do hotelu v Praze. Něco málo jsem navařil v nově zakoupeném nádobí a pomalu dokupuji to, co mi škola při stěhování ztratila. Se studenty jsem natočil soutěžní video k propagaci nově zrekonstruovaného muzea WangYangMinga (CZE) v Shaoxingu.
Šikmý kostel – Karin Lednická (CZE) – Přesně takové příběhy mám rád. Vtáhnou mě do děje a osudů protagonistů a provedou mě jejich životním příběhem na pozadí velkých i malých událostí světových a regionálních. Historie se mísí s do jisté míry fiktivní osobní zkušeností v poutavém vyprávění jednotlivých protagonistů spojených rodinnými vazbami. Často temné, tvrdé, drsné a dusivé stejně tak jako realita konce 19. století na Karvinsku. Přesto jsem knihu nemohl dát z ruky a hltal další stránky, abych se dozvěděl nejen jak to s hrdiny dopadlo, ale jak jejich život v dané době vypadal a co se denně odehrávalo v jejich domácnosti i hlavách. Části vyprávění jsou předkládány v retrospektivních popisech důležitých životních událostí postav v er formě a reminiscence postav na doby, kdy svět kolem nich nehalil černý popílek. Hořkosladká (ne)romatnizace života vesničanů na začátku minulého století a dojemné svědectví o dovršení přerodu české společnosti ze zemědělské na industriální. 7/10
Kde cestuji:
Nanchang 南昌 (CZE) – 十八领 – 溪霞水库 – nočním vlakem jsme přejeli do hlavního města provincie Jiangxi 江西 (CZE) v 6:30 ráno. Rovnou z nádraží jsme vyrazili na konečnou metra, kde jsme po lehké snídani přesedli na taxík, který nás za pouhých 20 RMB (60 Kč) odvezl 15 km do vesničky pod kopcem Shibaling 十八领 (asi místní název protože na mapě to není). V 9 ráno už jsme šlapali cestou do kopce, která je dobře značena s nově zbudovaným schodištěm – za 40 minut jsme byli nahoře i se spoustou místních turistů, kteří sem pravidelně jezdí z nedaleké metropole. Prošli jsme se ještě po hřebenu k altánku, ale zklamalo nás kolik odpadků tu lidi naházeli, tak jsme se vrátili a po hřebenu na druhou stranu pokračovali dál v túře. Rozhodli jsme se pro koupání v přehradě/rezervoáru Xixia 溪霞水库, který jsme zahlédli z vrcholu a přestože nás místní přesvědčovali, že tam žádná cesta nevede našli jsme trnitou a neudržován stezku prudkými kopci s bídným značením, ale k přehradě se přece jen dostali. Nachodili jsme ten den přes 18 km ve velmi náročném terénu a na zpáteční cestě v lehátkovém voze jsme většinu z 12 hodin prospali.
Co kupuju:
Knihovní skříň – Minulý rok, jsem si vysnil čtecí koutek v mém čínském bytě, ale až po letošní renovaci jsem se odhodlal k jeho naplnění. Několik kusů nábytku jsem objednal a složil sám, ale velkou knihovnu se skleněnými dvířky jsem nechal na profesionálech. Týpkovi to beztak zabralo 2,5 hodiny. Dalším krokem je pořídit běhoun a velké křeslo abych mohl o dlouhých zimních večerech pročítat rostoucí kolekci literatury v pohodlí svého čínského domova. Českému bratru za 2000Kč s dopravou a instalací.
Zrcadlovku sebou beru už jen zřídka a spíše na delší a vzdálenější výlety. Telefonem se dnes dá opravdu zachytit skoro vše s výbornou kvalitou. Přesto, že se v tom batohu přeci jen pronese a z procházky se často stává rucking (CZE), na výlety zrcadlovku Canon 600D s objektivem 18-135mm přiberu, je-li v batohu dostatek místa. Navíc trik s brašnou na foťák, jež se do letadla nepočítá jako zavazadlo, už mi kolikrát dost pomohl. Takže na zahraniční cesty beru zrcadlovku vždy. Tentokrát jsem ho provětral během túry v Nanchangu 南昌 a Qiandaohu 千岛湖 a za odkazy můžete najít samostatné galerie z těchto destinací v sekci Foto.
