5:08 – Vstavacka v pet ráno. Znáte me. Tohle není zrovna můj cup of tea, především když jsem šel spát ve dvě ráno.
Chytám tago na nejbližší křižovatce. Je tma a poměrně klada. Budget říká, že za tago nesmím dat vic než 11 quai. Řidič bez keců zapíná taxametr a já mu na vytistenem papíře ukazuji sekvencí tolika znaků, že bych se je za tejden nenaučil. Po deseti minutách a trosky stresu řidič zastavuje na autobusové zastávce na kraji křižovatky. Taxametr pomrkava 11. Jsem sice stale poradne nasranej, že jsem nechal svoje rani mléko na parapetu, ale den teprve začíná.
Píše Alex, že budou mit sedm minut zpoždění. Jako chápu pet nebo deset, ale kde vycucal z malíčku 7, to mi moje zapadacka hlava nebere. Čekání si kratim přemýšlením o tom, jak moc by bodlo to teplý mlíko co jsem nechal na parapetu a pozorováním hromadicich se aut. Vypadá to, že nejsme sami co se rozhodli vyrazit v tuhle nekrestanskou hodinu a zastávka se plní divecký s rodinymi příslušníky. Posledni koordinační meeting před najezdem na dálnici…blik,blik. To by mohla být moje jízda.
Zlatave Suzuki alto čeká u krajnice. Vrham se na sedadlo spolujezdce a zdravím řidiče. Typek středního věku, obryleny s širokým usmevem. Alex mi pomáhá nacpat mou batozinu do maličkého zavazadlového prostoru a můžeme vyrazit. Na zadním sedadle se ještě schovávají Suninni a Lili. V te tmě jim ani nevidím do obličeje, ale podle hlasů jsou to určitě děvčata. V altu opravdu moc místa není. Upravují sedačku a zapinam pas. Roadtrip může začít.
9:10 – Slunce se vyhouplo nad skalnaty obzor a nase cesta dostává jasné obrysy. Ranní slunce nádherne lifeline krajinu kolem nás azatimco se kochame prejezdem divoké řeky Da du he. Tu překlenuje severojizni dálnice ya si gao su soustavou mostů na několika místech. I přesto, že situace na dálnici je poměrně klidná, nezastavujeme a pokračujeme v jižním kurzu. Normálně se za užívání této velmi nákladné stavby čínských inženýrů platí poplatek 300RMB / auto, ale protože jsou svátky, tak je průjezd zadarmo. Jedna z lidových výsad, kterou zavedla nove instalovana vláda prezidenta Xi Pinga na podzim roku 2012.
V místech kde dálnice protina horský masiv je to soustava mostů a tunelu, spíše než klasická silnice. V některých místech na nás vykukuji šesti tisícovky lemujici tibetskou náhorní plošinu.
10:10 – Zatímco Alex opatrně navadi zlatavou rakev na kolečkách pres nastrahy místního asfaltu, Suninni me zásobuje nejen jídlem, ale take historkami z jejich společného života a upozorňuje na specialitu zdejší dálnice. Xuan zhuan luk Xian nebolo spirálový tunel. Ten se vine vnitrkem Keene z hor a vynasi dopravu o 300 metrů vyse.
11:30 – Poledni slunce zaleva rovinatou krajinu lemovanou strmymi svahy hor. Nacházíme se na náhorní plošine Pan Xi. Oteplilo se a ostre slunce vyšší nadmořské výšky je znát. Čína je neuvěřitelně rozmanitá země. Konečně mi dochází jak obrovská je to země. Ujeli jsme pres 300 km a nejsme ani ve třetině cesty.
Sakra psát na zadním sedadle auta není med. Ale přináší to I nečekaně momenty…právě jsme zastavili vedle policejní motorky a ptáme se organs na cestu. Jeho Yamaha by našemu aktu katrela hejduk a ani by se pri tom chlapec nezapotil.
Krajina na plošině pan xi je vhodná nejen na pěstování zeleniny, ale pro svou polohu a klimatické podmínky je vhodná pro další účely. Nedaleko od nasi cesty se nachází vesmírné středisko pro odpalování satelitů na oběžnou drahu. Máme smůlu dneska se žádný launch nechystá.
Za to se můžeme v klidu kochat okolní krajinou. Řepka, zely, a další plodiny jsou uspořádány do typických ctvercovych políček a ve svém středu skytaji útočiště pro osamělé farmy. Nízké domky zdanlive náhodně vyrůstají mezi zeleninou a jejich zidkyy podpirane osamelymi borovicemi dokreslují malebnost zdejší krajiny.
Pokračování až me preatanou iritovat nerovností na zdejších silnicích.
Sent from my HTC Desire VT