Tak úspěšně sedím ve vlaku směr Chengdu a muzu v klidu napsat první post.
Jako obvykle jsem vyrazil “na čas”. V 17:01 my vyjížděl vlak z hlavního nádraží a já se vysoukal z bytu něco po čtvrté.
Metro jede na čas. Za 35 minut se nacházím na nádraží. Vlastně spíš pod ním, ve stanic metra a autobusu. Mám 15 minut na to najít vlak, ale není to moc vzhledem k tomu, že právě mirim ke stanici taxíku úplně ma druhou stranu. Celem vzad. Napnout svaly a po schodech nahoru na ulici. Čas se krati. Raději se optam mistniho turisty. Navadi me rukou na správný směr a já uhanim. Jak si pamatuju, bude tam určitě security, rentgen a kontrola jízdenek. Pamatuji jak me to poprvé pořádně vyděsilo v Pekingu před 4 lety.
Mám strašnou chut na cigaretu. Už je to skoro měsíc co jsem mel posledního sluka. Typek mi tu pre čunou mává hrebickem do rakve a směje se jak měsícek na hnoji. Kdyby věděl jak moc mam chuť mu dat dělo a zarvat, ze ve vlaku se nekouri.
Ale zpátky …jízdenka-Ok, ale na rentgenu jsem začal hrát jak eva a vašek takže me donutili otevřít bagl. Do odjezdu deset minut. Je mi jasny, že ten nůž co jsem pronesl pres kontrolu v metru tady neututlam. Marně se snažím borce navalit do hlavy že jedu směr forest a bez noze jsem tam úplně nahranej. Holka, vlastně spíš pani, vola sekuritaka s elementární znalosti. Ten forest taky nezná. Snažím se jim naznačit že za par minut odjíždím. Ale musím čekat na stevardku. Ta už angličtinu dává s přehledem. Vysvětlit do tretice, že jedu směr forest a bez knife jsem tam ztracené. Jejich srdíčka I předpisy pookrali a nechavaji me projít s důraznou vytkou a zabalení noze hluboko do baglu. Opsali si ještě údaje z mého pasu a nechali si to podepsat. První autogram, a to jsem ještě ani nevyjel. Projit security bylo po téhle etude hračka. Holce sice rucni detektor svíti jak carodejna hulk Harry Pottera, ale nechava me jit. Asi ji me je líto.
Jen abyste si nemysleli že jsem něco pasoval. Jako vždy jsem mel po kapsách drobný, kliče, foťák, peněženku a dalsi harampadi co se da nacpat do 8 ruznych otvoru aby bylo po ruce.
Nástupiště je obrovské, velmi čiste, moderní a….úplně prázdné. Dobihaji jen poslední opozdilci. Souprava rychlovlaku dostává kosmetickou masaz pred jízdou-rozuměj umyvaji se okna. Ještě najít ten správný vagón a můžeme vyrazit. Jak jsem pomyslel, tak se taky stalo. Jen co jsem dosedl na sedadlo 20C ve vagone cislo 3 a začal psát, odpichli jsme to. Tak rychle, že jsem musel profouknout usiska. Žádná píšťalka, žádná placacka. Tady se jezdí na čas. Pánové.
Sent from my HTC Desire VT