Jídlo bylo super, lokální kuchařka nám připravila květák na palivych paprickach, smažené vepřové a vařené tofu na zelenine….když už jsme u toho jídla.
Jsou 2 odpoledne, nás přepadl krucibrich, fotek máme plne sd karty a stale ještě jsme nenasli nocleh. Zastavujeme u jednoho z domků na břehu. Nevypadá to na restauraci…zkoušíme hulakat "Lao ban". Nacházíme několik stolu a zidlicky. Je to restaurant!
Po chvilce dohadování volíme rybu. Jsme u jezera pro krista. Dokonce si můžeme vybrat vlastní kousek primo z akvárka. Půl kila za 40 rmb. Připravena pro me netradičním způsobem, vařena, je velmi chutná a samozřejmě paliva. Debuzirujem si pěkně v klidku o samotě a jedinej previt co nám ničí slunecnou idilku je prudký vítr. Pohodu ukoncuje příjezd rozvetvene rodinky. Hned se nás ptají jaká je ryba. Ha Martin rozumí a odpovídá pohotove hen hao. Sve překvapení neskrývaji a hned se dame do řeči. Tentokrát už beze me…to je vyšší level. Všechno zlé k něčemu dobre a tak se v záplavě zdvorilostnich témat dozvidame o příjemném a levném hotylku hned za další zatáčkou. Lepší než to hledat v googlu.
Ubytování nachazime přesně podle popisu. Mosuo grand hotel (mo suo da jiu dian se nachází primo) leží na jihozapadnim břehu lu gu hu. Výhled z pokojů je primo na hladinu a cena je velmi příjemných 50 rmb za osobu na noc. Pokoj je pro čtyři. Berem to a ani se nesnazime smlouvat.
Slunce stale ještě hřeje. Loďky nebo kolo? Toť otázka. Narozdíl od Hamleta se s tim moc nese*eme a míříme směr přístav hned po ubytovacce. V odpoledním slunci cvakam o 106 a to se taky projevuje na baterce. V téhle nadmořské výšce ta svina nechce vůbec držet. Hazim cely slavný kompakt do baglu a valim k molu. Tam je turistů jak na Václaváku a zatímco se snažím premoct znechucení děvčata zjišťuji, že lodka nee. Je moc vetrno. Vlastně si na ten vítr dneska stezujen všichni. Alex kvůli řízení. Lily kvůli zimě. Sunnini kvůli vlasum. Me je to uptime u salámu a na loď bych šel I za deště. Service not provided, musíme si pomoc sami. Cyklistika byla jasná volba. Alespoň pro me. Za 10 rmb na hodinu půjčují bicikl a pěkně provetram zapujcenou sumku.
Počasí nám fakt přeje a tak je projizdka osvěžující změnou oproti jízdě v autě. A ten vítr…aspoň mi cechra vlasy a dává pocit, že fakt žiju.
Po návratu na hotel me čeká nemile překvapení. Sprchy mei you. Coz o me ani tak nejde, ale to ostatní me v tem autě musejí cuchat. Stejně je to se socialkou. Abych to tak … No machrujes, ale hajzly mate na chodbě. Tady v "grand" hotelu to je v přízemí, ale to na absurdite nic nemění. Jako správný skautik se oslouchnu pod studenou vodou. Koupání v jezeře mi zakázali. Silná budhisticka víra jej považuje za posvátné, takže moje pozadí I popředí v jeho 10 stupnovych vodách nesmocim. Beru za vděk alespoň hadici na dvorku. V tech 14 stupních ve stínu to není zrovna medík, ale me exhibicionosticke já je velmi potěšeno, když procházející rodinka vyvalí kuadla na můj obnazeny bílý brich. Trochu si ulevim po česku a veškeré cinanstvo čučí ještě o něco vic. Tenhle Lao wai je definitivně divnej. Společně si pomáháme při umyvani vlasů a za hodinku a půl už se zase citime jako lidi.
Slunce již zapadlo a žaludky nás upenlive prosí o trochu pozornosti. vybíráme místní restauraci tibetského typu a pochutnavame na místních specialitach. Vařené jezerní rasy, smažené zelené papriky na octu nebo místní domaci jogurt..po všem se jen zaprasilo. 136 rmb za menu pro 4 v srdci resortu mi přijde jako přijatelná cena.
Ještě se snažíme zastihnout místní show u otevřeného ohně, ale přicházíme pozdě a jediné co si užijeme je nástup místních umělců a proslov jejich šéfa v místním jazyce. Ne, zdejší minorita opravdu nemluví čínský. Sice ji rozumí, ale tradičním jazykem není. Bereme za vděk alespoň procházkou. V bezmesicne noci se na sametově temném pozadí třpytí nepřeberné mnozstvi hvězd.
Na zdejší hvězdnou oblohu budu vzpomínat ještě hodně dlouho.
Sent from my HTC Desire VT