Sakraprace, keby to aspoň ti cikáni slavili najednou. Vstávat v pet třicet kvůli tomu že nějakej bambula ma posunuty hodinky…zavírám okno a jdu zase spat.
Sedm třicet. Rani ptace dál doskace, přesně tohohle hesla jsem se v osm konečně vykopal z postele. Zatímco bušení delobuchu už je v nenávratnu, já se na rychlovku balim a hazim do baglu všechnu serepeticky. At je to jak chce komerční, přespavani v hostelu/hotelu ma svoje výhody. Nabitý mobil, nabity foťák a pohodlná postel společně s teplou, soukromou a čistou sprchou je fajn.
Odjezd byl naplánován na osmou hodinu, ale shánění snídaně a dámska výprava se trochu protahlo, takže nakonec jsem ještě čekal. Nebylo to však úplně marne. Nachytal jsem nádherné fotky svítání nad panzhihua. Je devět a konečně sedíme v autě. Vypadá to na velmi slunecny den. Zastavujeme…vlastně nezastavujeme, my se toho policajta ptáme za jízdy! Jednoducha logika. Kdo by mohl vědět kudy se vydat směr lu gu lake, hele policajt. Kupodivu nas rovnou nestaví a nepali nám pokutu jak svina, nýbrž zpomaluje a je na ném vyset jak přemýšlí. Posílá nás do kopce směrem na západ. Coz je fajn protože nám sluníčko svítí do zad. Kousek za městem me Alex žádá abych vystřídal za volantem. Skryvam svou radost a se stoickym klidem rikam: ” if you want”…zasednu a užívám si pocit jízdy v cine. Male alto je taková pojizdna nákupní taska, ale ma to pedály a žádnej automat. Řezu zatáčky v ostrém stoupání a dávám bacha. Kilometry moc rychle neubihaji, za to převýšení se mění dramatický. Odhaluje se nám pohled dolů do údolí a je to nádhera. Začínáme stavět abychom nacvakali fotky. Alex doufal, že si trochu odpočine, ale svůj boj s uzkosti o zlatavou pojizdnou rakvicku prohrava po dvaceti minutach a druhé zastávce na focení. Sakra to jsem tak spatnej ridic?! No nic, měníme pozice a ja se odebíram na sedadlo spolujezdce. Asi je to tak lepší, stejně nemám čínský řidičák a mohlo by to dopadnout špatně.
Cesta je umorna a dlouhá. Vyne se ubocím skal, lemována jest ryžovými policky, rozestavenymi hotely a příležitostně vesnicí. Čas si kratime zpěvem, hraním slovních her a hovorem na nejroztodivnesi témata.
Po druhé hodině stavíme na oběd v jedné z horských vesniček. Mr. Hunger se slečnou žízní nás dostaly a tak se na ten první den v roce hada sažíme urvat něco k jídlu. Tradičně hulakame z auta na lidí abychom se dobrali nějakých kompaktních živin. Druhý typek už nás skeruje sparavne a sedíme v restaurace. Zatimco me si všichni fotí, alex a sunini objednáváji, tak Lily lozi po kuchyni. A to je chyba. Jak je tady v zemi středu zvykem, kuchaři se do kuchyně neleze. To vas pak taky pěkně rychle může přejít chuť. Co naplat, Lily nebude, tak to sdlabu ja. Jako správný Čech si taky, vzhledem k tomu, že řídit už nebudu, dávám též tekutý chléb národa našeho. Respektive cinske skoropivo.
Dlabanec je super, ale musíme dál. Odpolední cesta je o poznání horší. Sama nerovnost a popadane kameny nás vehementně zdržují. Nehledě na bezohlednost zdejších řidičů, cesta ju už tak velmi nebezpečná.
17:00 – Dál se nejede. Před námi je to co zbylo z mostu pres drobnou horskou ricku. Hromada hlíny a spadaneho kamení z tohoto místa vytvořili neprujezdny bod. Když stavíme pres tim nadelenim, opravdu se bojíme, že to dál nepůjde. Když, ale vystoupime tak je jasné, že ta ostatní auta co nás predjela to musela nekudy objet. Dochází mi proc tu téměř všichni jezdí suvckem. Raději všichni vystupujem a necháme Aleše T to přejede sam. My hopkame po zničeném mostku. Na druhé straně už nás vita motorkarsky farmář/ farmarsky motorkar. V hrejivem zapadu slunce si dava siestu. Jeho kolega leží opodál v trávě. Ptáme se jal daleko to je ještě k jezeru a jestli je cesta ve stejném stavu I v dalším úseku. Ujišťuje nas, že je to mnohem lepsi. Dame se s ním do řeči a Uděláme si rovnou zachodovou pauzu . Borci si nedávají siestu jak isle se domnívali, ale přetrhl se jim řetěz a čekají až jim z vesnice přijde někdo pomoct. Lezernost a klid se kterým si Uzivaji tuhle nepříjemnost bych chtěl taky ovládat. Nafotil jsem si jeho motorku a vyrazíme dál.
Farkarkar bud kecál a nebo ma jednoduše jiný standard, protože p poslední úsek cesty nám trval další 2 hodiny. Do resortu lu gu lake se dostáváme pri západu slunce. Vyuzivame nás mladistvý vzhled a studentské Id abysme se dostali dovnitř za polovic. Mimochodem všem je pres třicet, a já jsem tu nejmladší:)
Západ slunce sice nestihame, ale za to pozorujeme úžasnou hvězdnou oblohu při noční procházce. Ráno chceme chytnout východ slunce…takže papa pála zase příště.
Sent from my HTC Desire VT