Tak už je tu 6 ráno, zastávka na lulani a já mužů dokončit post z Lijiangu.
Zatímco suším svou belostnou zadnici, vsimnu si dvou otuzilcu co lezou z vody. Předtím je ma chaba ociska nezaregistrovala, ale ted když se jejich pupky derou z pod hladiny jsou lehce rozeznatelni. Postarší borci dali celý rezervoar tam a nazpátek. Cejtim se ted trochu jako malá česká sumcicka, protože jejich výkon je obdivuhodný. Pakuju svých 18 švestek a na ostro vyrážím dál kolem dokola. Slovy se da těžko popsat jak nádherné místo jsme prave objevili. Mnohem popisnejsi jsou obrázky na picase. Blbneme jak malý, já zkouším co si pamatuji z karate a Alex dělá yogu. Sunnini to všechno dokumentuje. To už nám však volá Lily. Ztratila se nám pod náporem emocí a ted už je celkem dopalena, ze zabijime den na první zastávce. Trochu slapnem do pedálů.
Reunion a omluva je na místě. Alex je neuvěřitelně verily a dobrosrdecny člověk. Je těžké zavděčit se všem. Je třicet minut po poledni a cochtani, cyklistika s plavanim nahrali Mr. Hladu na smeč. Jelikož jsou svátky, téměř všechny restaurace jsou pozavirane.
Dohledame jednu po domacku vedenou restauracku. Záchod – další exkurze do extrému, umyt ruce a procvičit cinstinu. Je nádherný den. Cesta bude dlouhá. Dam si pivko. Na pultě se skvi místní značka Dali ze stejnojmeneho města. Učíme se trochu češtiny, ale místo na zdravý se raději pustím do výrazu chlastame. Ty souhlasky jim moc nelezou z pusy.
Po obědě nasadime tempo a po rovince se vydáváme směrem ke opravdovým kořenům zdejšího osídlení. Zatímco včerejší návštěva old townu ve me zanechala pachuť hořkosti, náhodně objevena stezka nás vede primo do srdce tradiční vesnice. Ani tady nechybí obchodníci, pouliční prodavači a tradiční restaurace. Vše je však o poznání méně poutove. Hned u prvního stánku se jako správně priblbly turista nechám orvat o 80 rmb za dárek pro jednoho z vas. Nechte se překvapit;) Paní mi ještě podkuruje jak strašně dobre smlouvám a ze to byl dobrý kauf. Lákadlo nákupu suvenýrů je tu obrovské. Poklidná atmosféra, "úspěšná"(tak přece jen jsem to stáhnul ze 180) transakce a příjemna společnost dělá svoje. Ještě že nemám žádný cash a společnou pokladnici spravuje Sunnini. Její skill je v tomhle ohledu k nezaplacení.
Následuje foceni koniku, krmení pejsků a kličkováni mezi exkrementy obou zmiňovaných exemplářů. Dostáváme se zpět na hlavni silnici. Alex ma cyklistiky dost a chce se vrátit do vesnice na odpočinek. Mám absolutně nulový přehled.o case. Počasí se sice trochu kazí, ale stale je ještě odpoledne. Doprovazim Lily na cestě k úpatí snezne hory a me společníky ponechavam ma odpočinku.
Jsem já to ale kus hovězího, říkám si, když stezka oddychuju na kamenité horské stezce. Když něco dělám tak pořádně, to sice jo, ale takhle se zřídit během jednoho dne…zejtra mi to tělo neodpustí. Jaj to bude boelt – stehna, ramena a zadnice už me proklinaji ted. Dal jsem se na vojnu, tak bojuju. Minuta rozdychani stačí. V téhle nadmořské výšce nejsem zvyklé, ale ten kopec zdolam I kdybych mel zbytek vytlačit. Už se vidím, jak ten svah zjizdim…to bude natresk!
Není všechno tak růžové jak se uvaří a nejí se vše tak horké jak se to maluje…ehm, Lily neni zrovna příznivcem adrenalinových sportů a mou nabídkou downhillu zamítá. Procházka kolem základního tábora a odhánění všudypřítomných nabídek na projížďku na koni bude muset stačit. Připojuje se k nám holčina, kterou jsem viděl šlapat do stejného svahu jako my. Tahle kočka v červený džínsech, vysokých botách s kašmírovou šálou my dneska definitivně vyrazila dech. Pujčila si skládačku v Shu he a těch 20 kiláků do kopce šlape na vlastní triko. Všechna čest, klobouk dolu. Debatujem na nejrůznější témata a fotíme okolí. Počasí je veverka nemitá a velmi rychle se kazí. Prudký, studený vítr společně s oblačností dává tušit, že tady jsme skončili. Zpátky do údolí jedeme po asfaltce. Osobně to považuji za mnohem nebezpečnější než tu horskou stezku. Demokracie je svina a 2 vs 1 jsem prohrál.
Papa červené džíny a welcome Alex a Sunnini. Borka nás vede na správnou cestu a pak mizí za svojí grupou. My čekáme na tu naši uprostřed pěší zony před frencouzským kafé. Bez nadsázky. Podnik vede Francouz jako svůj koníček. Stejně jako vetsina, přijel do číny dělat business. A zatímco netradiční výlety na starých motorkách do míst méně exponovaných je jeho hlavním zdrojem příjmů, kafé je spíše splněným snem. Snažím se odhadnout kolik borcovi je. Přicestoval před 13 lety a od té doby vybudoval slušnou síť cestovních kanceláří s názvem SIDEWAYS. V každém větším mšste ho můžete najít a objednat si projížďku. Nebude to nejspíš uplně levná záležitost, ale zážitek 100%.
Alex a Sunnini už dorazili. Dávám Frantíkovi sbohem a všichni společně vyrážíme směr jídlo. To nás čeká ve staré vesničce Shu he…poťovo karnevalové představení extremního kapitalismu natřené na historično to jistí. Padá tma a do hostelu to stále ještě máme přes 7 kilometrů. S tmou přichází také chlad. Většina z nás se po cestě stačila nachladit. Jen Lily se zdá být imunní. Zatnem zuby a dostanem se do hostelu něco před desátou hodinou večerní. Perfektně strávený den. Přesně tak jak to mám na výletech rád.
Prádlo nacházím na stejném ramínku, kde jsem ho ráno nechal…jdu se koupat, takže čest a sportu zdar.
Sent from my HTC Desire VT