Author: Martin Holeček

Uf, tak jsem zpět a konečně píšu na klávesnici…

Probouzím se v 7:00. Jsem docela vyděšenej. Dneska se mi zdál dost strašidelnej sen…mám dost sil a tak ho začnu zapisovat. Už se to snažím dělat njaký ten pátek. Většinu snů si nepamatuji, některé jsou tak zmatené, že nejdou převést do srozumitelné psané formy a ty co zapíšu mají velmi daleko k tomu, co se skutečně ve snu odehrálo. Slova jsou v tomhle případě silně nedostačující. Pocit, který mě dnes probudil je hodně skličující, plný úzkosti, samoty a neporozumění. Už aby byl na papíře a pryč z mojí hlavy…z mého srdce.

Na plno se probouzím teprve po půl deváté. Alex už je na nohou. Mě dostává z postele hlavně včerejší pivo. Sprintuju na záchod, ještě že jich tu mají dostatek. Slunce už ozařuje dvorek a já se těším na cestu domů. Né, že by mě to tady nebavilo, ale čisté prádlo, vlastní postel a PC po ruce mají něco do sebe. Navíc mám koupenou jízdenku na vlak, který nesmím zmeškat.

Oblíknout, vyčistit klofáky, sbalit a hurá do města. Nakoupit suvenýrky a pozřít snídani. Na tu se uchylujeme do místní nudlárny, rozuměj restaurace, ve které vaří různé druhy nudlí. Dávám si klasiku – hovězí nudle. Borec si dává pořádně na čas…….už se to nese. Chuť slušná, pálivost střední, ale jinak je to bída. Masa tak na špičku čajové lžičky a žádná zelenina. Zklamaní završuje požadavek 10 RMB. Tohle byla sprostá ranní zlodějina.

Jdem shánět suvenýry a poslat nějaký ten pohled. I přesto, že máme Old Town zmáknutý a víme kde co nakoupit, trvá nám to přes hodinu a půl. Největší zdržení se koná na poště…kdo by to jen čekal, že? Neprodávají tu samozřejmě jednotlivé pohledy, ale jen sady. Nevadilo by mi to kdybych chtěl posílat pohledů 10, ale já chci poslat 2. Spílám zdejšímu pokroucenému biznisu a všimnu si velkého nápisu nad hlavou…”Postcard monopolist”…tak odtud vítr vane. Jasně, že klucí nemusejí prodávat jednotlivě, když jsou jediní kdo prodává pohledy.

Je právě 11:30 a zlaté Suzuki Alto vyráží z Lijiangu směrem k hranicím provincie Yunnan. V plánu je dnes najet alespoň 600 km. Beru na klín meloun, co Alex koupil zatímco na nás čekal a zapínám pás.
První zastávka je na focení. Pod námi je opět úsek Yangtze a vodní elektrárna. K ní se vine asfaltka přes mnoho vrstevnic a společně s mléčnou Yangtze na dně údolí vytváří příjemnou scenérii. Jen jednu stojčičku a jedem dál.

Pořádná zastávka přichází teprve ve 13:30 na 50 km. Horské cesty ukrajují málo z kilometráže, za to hodně z nádrže. Klobásky šetříme na horší časy, ale protože je poslední den tak je hupky dupky zbaštíme. Na strmých svazích hor toho moc neroste a dřeva je poskrovnu. Na rozdělání ohně to však zcela postačuje. Upravíme ohniště tak aby vyhovovalo větrnému počasí. Za těch několik dní už jsme pěkně sehraní. Zatímco Sunnini připravuje klobásky, Alex vaří vodu na nudle. Já se starám o dřevo a Lily připravuje ohniště k zážehu. Jde nám to pěkně od ruky a tak za chvilku užíváme plodů naší práce. hmmmm…Opékaná klobáska s krekry. Nejen, že jsem jí poctivě upekl, ale taky jsem masožravec co dlouho nedostal řádný masitý sousto. Parádní výhled na zelené údolí mezi vrcholky hor a slušný žvanec. Tak přesně proto cestujeme.

Už střídám 3 CD, projeli jsme kolem náklaďáku převážejícího prasata, ale z hor jsme se zatím ještě nedostali. Stále směřujeme do Panzhihua. Navigace hlásí ještě 80 km. Slunce se sklání k obzoru a je mi jasné, že za světla se nikam nedostaneme. Moje tušení navíc podtrhuje úžasně upravená vozovka. Necelých 30 km před městem se mění v rozježděný tankodrom a rychlost nepřekročí 20 km/h. Ani ty SUVčka si to netroufnou. Stavíme na večeři. Na všech je zřetelná únava.

Random Chinese Food

Random Food 2-6 双菇肉片

Looks: Thats why I have the pictures here, right 😉 3
Smell: Good or bad…the only think to decide is how good or how much bad it actually was. 3
Taste: Did I taste the proclaimed ginger in my rice? Was the celery crisp and mushroom taste noticeable?  4
Spiciness: I like Spicy food, I love it. I even ask for it sometimes or add more chili into my soup. But all has its limits and the spicy in Sichuan can easily exceed the expectations – A LOT.   0
Satisfactory Level: This one always depends on many factors. Mostly on how hungry I am at the time of ordering food. But also on how I feel after the meal was finished. And last but not least, the way the food was able to banish hunger. 4

Scale of grades is 1 to 7 and a simple verbal evaluation is present for Overall rating based on those 7 grades in average.

Overall: Ahmm…Good

One of the first meals I had here in Chongqing. I was hungry as hell and had to fill my belly fast. Also the first meal I had the opportunity to try in our canteen in Parksons.

Grades distribution:

1. No
2. Once more
3. Ahmm
4. Yes
5. Good
6. Very good
7. Perfect

For features not present I will put 0

If you are ready to discover the Random Chinese food check the corresponding tag or simply click HERE. 

Tak už je tu 6 ráno, zastávka na lulani a já mužů dokončit post z Lijiangu.

Zatímco suším svou belostnou zadnici, vsimnu si dvou otuzilcu co lezou z vody. Předtím je ma chaba ociska nezaregistrovala, ale ted když se jejich pupky derou z pod hladiny jsou lehce rozeznatelni. Postarší borci dali celý rezervoar tam a nazpátek. Cejtim se ted trochu jako malá česká sumcicka, protože jejich výkon je obdivuhodný. Pakuju svých 18 švestek a na ostro vyrážím dál kolem dokola. Slovy se da těžko popsat jak nádherné místo jsme prave objevili. Mnohem popisnejsi jsou obrázky na picase. Blbneme jak malý, já zkouším co si pamatuji z karate a Alex dělá yogu. Sunnini to všechno dokumentuje. To už nám však volá Lily. Ztratila se nám pod náporem emocí a ted už je celkem dopalena, ze zabijime den na první zastávce. Trochu slapnem do pedálů.

Reunion a omluva je na místě. Alex je neuvěřitelně verily a dobrosrdecny člověk. Je těžké zavděčit se všem. Je třicet minut po poledni a cochtani, cyklistika s plavanim nahrali Mr. Hladu na smeč. Jelikož jsou svátky, téměř všechny restaurace jsou pozavirane.

Dohledame jednu po domacku vedenou restauracku. Záchod – další exkurze do extrému, umyt ruce a procvičit cinstinu. Je nádherný den. Cesta bude dlouhá. Dam si pivko. Na pultě se skvi místní značka Dali ze stejnojmeneho města. Učíme se trochu češtiny, ale místo na zdravý se raději pustím do výrazu chlastame. Ty souhlasky jim moc nelezou z pusy.

Po obědě nasadime tempo a po rovince se vydáváme směrem ke opravdovým kořenům zdejšího osídlení. Zatímco včerejší návštěva old townu ve me zanechala pachuť hořkosti, náhodně objevena stezka nás vede primo do srdce tradiční vesnice. Ani tady nechybí obchodníci, pouliční prodavači a tradiční restaurace. Vše je však o poznání méně poutove. Hned u prvního stánku se jako správně priblbly turista nechám orvat o 80 rmb za dárek pro jednoho z vas. Nechte se překvapit;) Paní mi ještě podkuruje jak strašně dobre smlouvám a ze to byl dobrý kauf. Lákadlo nákupu suvenýrů je tu obrovské. Poklidná atmosféra, "úspěšná"(tak přece jen jsem to stáhnul ze 180) transakce a příjemna společnost dělá svoje. Ještě že nemám žádný cash a společnou pokladnici spravuje Sunnini. Její skill je v tomhle ohledu k nezaplacení.

Následuje foceni koniku, krmení pejsků a kličkováni mezi exkrementy obou zmiňovaných exemplářů. Dostáváme se zpět na hlavni silnici. Alex ma cyklistiky dost a chce se vrátit do vesnice na odpočinek. Mám absolutně nulový přehled.o case. Počasí se sice trochu kazí, ale stale je ještě odpoledne. Doprovazim Lily na cestě k úpatí snezne hory a me společníky ponechavam ma odpočinku.

Jsem já to ale kus hovězího, říkám si, když stezka oddychuju na kamenité horské stezce. Když něco dělám tak pořádně, to sice jo, ale takhle se zřídit během jednoho dne…zejtra mi to tělo neodpustí. Jaj to bude boelt – stehna, ramena a zadnice už me proklinaji ted. Dal jsem se na vojnu, tak bojuju. Minuta rozdychani stačí. V téhle nadmořské výšce nejsem zvyklé, ale ten kopec zdolam I kdybych mel zbytek vytlačit. Už se vidím, jak ten svah zjizdim…to bude natresk!

Není všechno tak růžové jak se uvaří a nejí se vše tak horké jak se to maluje…ehm, Lily neni zrovna příznivcem adrenalinových sportů a mou nabídkou downhillu zamítá. Procházka kolem základního tábora a odhánění všudypřítomných nabídek na projížďku na koni bude muset stačit. Připojuje se k nám holčina, kterou jsem viděl šlapat do stejného svahu jako my. Tahle kočka v červený džínsech, vysokých botách s kašmírovou šálou my dneska definitivně vyrazila dech. Pujčila si skládačku v Shu he a těch 20 kiláků do kopce šlape na vlastní triko. Všechna čest, klobouk dolu. Debatujem na nejrůznější témata a fotíme okolí. Počasí je veverka nemitá a velmi rychle se kazí. Prudký, studený vítr společně s oblačností dává tušit, že tady jsme skončili. Zpátky do údolí jedeme po asfaltce. Osobně to považuji za mnohem nebezpečnější než tu horskou stezku. Demokracie je svina a 2 vs 1 jsem prohrál.

Papa červené džíny a welcome Alex a Sunnini. Borka nás vede na správnou cestu a pak mizí za svojí grupou. My čekáme na tu naši uprostřed pěší zony před frencouzským kafé. Bez nadsázky. Podnik vede Francouz jako svůj koníček. Stejně jako vetsina, přijel do číny dělat business. A zatímco netradiční výlety na starých motorkách do míst méně exponovaných je jeho hlavním zdrojem příjmů, kafé je spíše splněným snem. Snažím se odhadnout kolik borcovi je. Přicestoval před 13 lety a od té doby vybudoval slušnou síť cestovních kanceláří s názvem SIDEWAYS. V každém větším mšste ho můžete najít a objednat si projížďku. Nebude to nejspíš uplně levná záležitost, ale zážitek 100%.

Alex a Sunnini už dorazili. Dávám  Frantíkovi sbohem a všichni společně vyrážíme směr jídlo. To nás čeká ve staré vesničce Shu he…poťovo karnevalové představení extremního kapitalismu natřené na historično to jistí. Padá tma a do hostelu to stále ještě máme přes 7 kilometrů. S tmou přichází také chlad. Většina z nás se po cestě stačila nachladit. Jen Lily se zdá být imunní. Zatnem zuby a dostanem se do hostelu něco před desátou hodinou večerní. Perfektně strávený den. Přesně tak jak to mám na výletech rád.

Prádlo nacházím na stejném ramínku, kde jsem ho ráno nechal…jdu se koupat, takže čest a sportu zdar.

Sent from my HTC Desire VT