Holistr

Další international youth hostel se pro nás stává útočištěm na dvě noci. Ještě před ubytováním raději kontroluji kvalitu sociálních zařízení. Musím konstatovat, že kluci v Lijiangu se starají o poznání lépe a je tu velmi čisto. Bydlíme jen nekolik desítek metrů od starého města…

Plánů je na dnešek několik. Vzít auto a jet do Hu tiao xia,  podle průvodce projít několik památek ve městě nebo se podívat na pamětihodností v okolí. Východ slunce si užíváme na verandě s čajem a pecivem. Příjemná změna. Kromě jídla je třeba se postarat take o špinavé prádlo. Standartne je v iyh k dispozici pračka. Klíč je k vyzvednutí na recepci a když poprosite dají vám I trochu prášku. Bereme to hopem, rychlí režim, studená voda a zdimani. Na dvorku už visi hromada prádla ostatních cestovatelů. Vrtá mi hlavou jestli se to moje oblečení během dne neztratí.

Výlet do Hu tiao xia jsme odpískali. Je to pres 100 km tam a zpět a zas tak moc tam toho k videni nebude. Yangtze ie nádherná řeka, především ve svém horním toku, ale prohlidli jsme si jej už včera při prejezdu z Lu gu lake. Volíme kola. Primo v hostelu mají k zapůjčení 4 horská kola. Zapujcka na celý den vyjde na 30 rmb. Bílá, modrá, černá a cervena. Všechny barvy vyráží na celodenní výlet směrem k snezne hoře. Není to prosím žádný zpecificky název hory nýbrž jednoduché pojmenování hory jejíž vrcholek je zasněžených po celý rok.

Ještě ve meste, před opuštěním zastavěné oblasti objevujeme úplně náhodou objevujeme…Záte to: "Hele, co je támhle za tim naspem? Jedem se podívat!" Překonání vysokého naspu je trochu fuska. Zapujceny bicykl mi skuci pod nohama a několikrát přeskoci převod. Jsem nahoře…Qui xi slouží jako zásoba pitné vody pro město, ale jeho hlavní devizou je atmosféra jež na vas dýchne když jej poprvé spatrite. Uměla vodní plocha je umně zasazena do okolní krajiny a i přesto, že necelých 20m od vas je rusna 4 prouda silnice, mate pocit instantní svěžesti. Průzračně čistá voda primo vybízí ke koupání. Koketujeme s myslenkou koupání v Yangtze už několik dni, ale nevychází čas a nebo není dostatek prostoru pro realizaci. Zde je perfektní místo a příležitost.

Nemáme žádné vybavení, teplota vody je hluboko pod koupacim průměrem a ve vodě nikoho nevidíme. Rozhodování bylo těžké, ale jak pravý jeden dobriý přítel:"Když už si nad tim začal přemýšlet, udělej to!" (Poznámka autora: Neplatí pro psychicky labilní jedince).

CLR zase spatří můj belostny břich a v rámci pravidla 3 vteřin se vrham do křišťálové vody. Aaaaa…to je klada!! Tomu se snad vyrovná jen ledovcove jezírko na Lofotach. Jedno, dvě, deset temp… chlad se zakusuje hluboko do nohou I rukou. Ještě pet temp a pálim z vody pryč. I presto, že fouká silny vítr, je mi venku příjemněji nez ve vodě. Ručník nahrazuje plátěná taška co vůbec nesaje. Brilantne zvracena mysl dostává nápad…az se sam sebe lekam…ruka už tahá arafatku a automatickymi pohyby vysousi to co vítr zatím nestačil. Arafatka poslouží ještě jednou, když se soukam ze spodaru. Preci jim tu neukazu úplně vsechno bile co na me vyrostlo. Ještě že su tak hubené, hehe.

Je skoro půlnoc, jási užívám Fireflies od Owl city a musím udržovat řidiče při vědomí…Dobrou s kobrou.

Sent from my HTC Desire VT

Bez své zateplene výbavy bych tu v noci brečel…

Je 12. Února 2013, rok hada, 8:00 ráno a já se probouzim do chladného slunečného rána na břehu Lu gu hu. Časné ranní slunce se dere zpoza hradby okolních hor a vysílá teplé sluneční paprsky rovnou na hladinu horského jezera. Jdu vyčistit zuba. Režim musí být. No a když už jsem v tom tak jdu rovnou na pláž zachytit tam záhadný skalní útvar na druhé straně jezera. Slunce ho olizuje už pěkných par minut,tak aby mi z něj něco zbylo.

Odjezd je naplánován na desátou, ale tentokrát to dáváme dřív. K snídani dostavam od sunnini pixlu ovesne kaše. Zdejší snídaňova klasika. Jedi to všichni, ma to milióny příchutí a ve skutečnosti chuť žádnou. Napůl tekuta strava mi moc nejede.

Cesta se vyne podél horního toku Yangtze. Stoupání a klesání jsou velmi prudká a společnost nám dělá milióny dalších aut. Výhledy na petitisicovky na obzoru jsou úchvatné a sluníčko pali. Co chvíli zastavujeme, abychom zamestnali čočky našich foťáku a sd karty uvnitř. Po cestě je perfektní čas učit se novým čínským slovickum.

Zastavujeme poměrně často. Na jedné z takových zastávek si užívám public urination, když do me zezadu někdo vrazi. Zastrcim nadobi. Alex se omloUva, že netušil a prstem ukazuje na protější svah. Chvíli tapu o co jako jde. A pak to spatřím. Ještě to ma kola a zbytky podvozku. Jeden z řidičů to nevychytal a ohořelé trosky jeho auta se staly tichou připomínkou toho, že neopatrnost se nevyplácí.

Na oběd stavíme v jedné z vesniček po cestě. Svahy hor jsou tu tak strmé, že stěží najdete domky jinde než u cesty. Restaurace ma poněkud rozdílný pojem o čistotě a uchovávání jídla než já, evropská komise a higienik hlavního města prahy najednou. Osobně bych raději hladovel, ale ti tricatnici lpí na pravidelnè stravě a hladovění moc nezvladaji. Volím únikovou strategii a jdu na záchod. Stejně mi paní domácí zbla rozumi.

Hajzlíku jsou umístěny tradičně u prasat. Ne, nekecam. Tady na vesnici když chcete jít na záchod tak vás pošlou k prasatum a doleva..no a nebo doprava. Pokud pak umíte čínský číst zvolíte správně I pánské záchodky. Zde prasátka hlída psík a vzadu za domem se pase kun. Než jsem se k hazlikum pracoval pres dvorek a prasata, tak se ke me připojili ostatní. Pro opravdu ultimatni oder zdejších toalet volím, a prosím ne jen ja, toaletus naturus neboli chcani v přírodě. Aspoň v tom suchu trochu pokropime trávu. Ještě než přejdeme k obědu, nakrmime zbedovaneho konika a všichni se s ním vycvaknem.

Odpoledne se nachyluje a my konečně prejizdime Yangtze. Na druhé straně začínáme stoupat. Kdo si vzpomíná na můj post o transalpine či transfagaras na rumunskem blogu, tak vi o čem píšu. Dlouhé serpentiny zakusujici se do prudkého svahu a úžasné výhledy za každou druhou zákrutou. Myslím, že se nacházíme ve výšce 2800 m n.m. což je o zdibec vic než transalpina, tady se navíc mužů kochat pohledem na uzasne zbarvenou řeku. Slunce neskutečně pálí. Mám nejspíš spálený nos. Po tomhle výstupu už to je do Lijiangu  jen 15 km.

Sent from my HTC Desire VT

Jídlo bylo super, lokální kuchařka nám připravila květák na palivych paprickach, smažené vepřové a vařené tofu na zelenine….když už jsme u toho jídla.

Jsou 2 odpoledne, nás přepadl krucibrich, fotek máme plne sd karty a stale ještě jsme nenasli nocleh. Zastavujeme u jednoho z domků na břehu. Nevypadá to na restauraci…zkoušíme hulakat "Lao ban". Nacházíme několik stolu a zidlicky. Je to restaurant!

Po chvilce dohadování volíme rybu. Jsme u jezera pro krista. Dokonce si můžeme vybrat vlastní kousek primo z akvárka. Půl kila za 40 rmb. Připravena pro me netradičním způsobem, vařena, je velmi chutná a samozřejmě paliva. Debuzirujem si pěkně v klidku o samotě a jedinej previt co nám ničí slunecnou idilku je prudký vítr. Pohodu ukoncuje příjezd rozvetvene rodinky. Hned se nás ptají jaká je ryba. Ha Martin rozumí a odpovídá pohotove hen hao. Sve překvapení neskrývaji a hned se dame do řeči. Tentokrát už beze me…to je vyšší level. Všechno zlé k něčemu dobre a tak se v záplavě zdvorilostnich témat dozvidame o příjemném a levném hotylku hned za další zatáčkou. Lepší než to hledat v googlu.

Ubytování nachazime přesně podle popisu. Mosuo grand hotel (mo suo da jiu dian se nachází primo) leží na jihozapadnim břehu lu gu hu. Výhled z pokojů je primo na hladinu a cena je velmi příjemných 50 rmb za osobu na noc. Pokoj je pro čtyři. Berem to a ani se nesnazime smlouvat.

Slunce stale ještě hřeje. Loďky nebo kolo? Toť otázka. Narozdíl od Hamleta se s tim moc nese*eme a míříme směr přístav hned po ubytovacce. V odpoledním slunci cvakam o 106 a to se taky projevuje na baterce. V téhle nadmořské výšce ta svina nechce vůbec držet. Hazim cely slavný kompakt do baglu a valim k molu. Tam je turistů jak na Václaváku a zatímco se snažím premoct znechucení děvčata zjišťuji, že lodka nee. Je moc vetrno. Vlastně si na ten vítr dneska stezujen všichni. Alex kvůli řízení. Lily kvůli zimě. Sunnini kvůli vlasum. Me je to uptime u salámu a na loď bych šel I za deště. Service not provided, musíme si pomoc sami. Cyklistika byla jasná volba. Alespoň pro me. Za 10 rmb na hodinu půjčují bicikl a pěkně provetram zapujcenou sumku.
Počasí nám fakt přeje a tak je projizdka osvěžující změnou oproti jízdě v autě. A ten vítr…aspoň mi cechra vlasy a dává pocit, že fakt žiju.

Po návratu na hotel me čeká nemile překvapení. Sprchy mei you. Coz o me ani tak nejde, ale to ostatní me v tem autě musejí cuchat. Stejně je to se socialkou. Abych to tak … No machrujes, ale hajzly mate na chodbě. Tady v "grand" hotelu to je v přízemí, ale to na absurdite nic nemění. Jako správný skautik se oslouchnu pod studenou vodou. Koupání v jezeře mi zakázali. Silná budhisticka víra jej považuje za posvátné, takže moje pozadí I popředí v jeho 10 stupnovych vodách nesmocim. Beru za vděk alespoň hadici na dvorku. V tech 14 stupních ve stínu to není zrovna medík, ale me exhibicionosticke já je velmi potěšeno, když procházející rodinka vyvalí kuadla na můj obnazeny bílý brich. Trochu si ulevim po česku a veškeré cinanstvo čučí ještě o něco vic. Tenhle Lao wai je definitivně divnej. Společně si pomáháme při umyvani vlasů a za hodinku a půl už se zase citime jako lidi.

Slunce již zapadlo a žaludky nás upenlive prosí o trochu pozornosti. vybíráme místní restauraci tibetského typu a pochutnavame na místních specialitach. Vařené jezerní rasy, smažené zelené papriky na octu nebo místní domaci jogurt..po všem se jen zaprasilo. 136 rmb za menu pro 4 v srdci resortu mi přijde jako přijatelná cena.

Ještě se snažíme zastihnout místní show u otevřeného ohně, ale přicházíme pozdě a jediné co si užijeme je nástup místních umělců a proslov jejich šéfa v místním jazyce. Ne, zdejší minorita opravdu nemluví čínský. Sice ji rozumí, ale tradičním jazykem není. Bereme za vděk alespoň procházkou. V bezmesicne noci se na sametově temném pozadí třpytí nepřeberné mnozstvi hvězd.

Na zdejší hvězdnou oblohu budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Sent from my HTC Desire VT