Holistr

Bez své zateplene výbavy bych tu v noci brečel…

Je 12. Února 2013, rok hada, 8:00 ráno a já se probouzim do chladného slunečného rána na břehu Lu gu hu. Časné ranní slunce se dere zpoza hradby okolních hor a vysílá teplé sluneční paprsky rovnou na hladinu horského jezera. Jdu vyčistit zuba. Režim musí být. No a když už jsem v tom tak jdu rovnou na pláž zachytit tam záhadný skalní útvar na druhé straně jezera. Slunce ho olizuje už pěkných par minut,tak aby mi z něj něco zbylo.

Odjezd je naplánován na desátou, ale tentokrát to dáváme dřív. K snídani dostavam od sunnini pixlu ovesne kaše. Zdejší snídaňova klasika. Jedi to všichni, ma to milióny příchutí a ve skutečnosti chuť žádnou. Napůl tekuta strava mi moc nejede.

Cesta se vyne podél horního toku Yangtze. Stoupání a klesání jsou velmi prudká a společnost nám dělá milióny dalších aut. Výhledy na petitisicovky na obzoru jsou úchvatné a sluníčko pali. Co chvíli zastavujeme, abychom zamestnali čočky našich foťáku a sd karty uvnitř. Po cestě je perfektní čas učit se novým čínským slovickum.

Zastavujeme poměrně často. Na jedné z takových zastávek si užívám public urination, když do me zezadu někdo vrazi. Zastrčím nádobí. Alex se omlouvá, že netušil, a prstem ukazuje na protější svah. Chvíli tápu o co jako jde. A pak to spatřím. Ještě to ma kola a zbytky podvozku. Jeden z řidičů to nevychytal a ohořelé trosky jeho auta se staly tichou připomínkou toho, že neopatrnost se nevyplácí.

Na oběd stavíme v jedné z vesniček po cestě. Svahy hor jsou tu tak strmé, že stěží najdete domky jinde než u cesty. Restaurace ma poněkud rozdílný pojem o čistotě a uchovávání jídla než já, evropská komise a higienik hlavního města prahy najednou. Osobně bych raději hladovel, ale ti tricatnici lpí na pravidelnè stravě a hladovění moc nezvladaji. Volím únikovou strategii a jdu na záchod. Stejně mi paní domácí zbla rozumi.

Hajzlíku jsou umístěny tradičně u prasat. Ne, nekecam. Tady na vesnici když chcete jít na záchod tak vás pošlou k prasatum a doleva..no a nebo doprava. Pokud pak umíte čínský číst zvolíte správně I pánské záchodky. Zde prasátka hlída psík a vzadu za domem se pase kun. Než jsem se k hazlikum pracoval pres dvorek a prasata, tak se ke me připojili ostatní. Pro opravdu ultimatni oder zdejších toalet volím, a prosím ne jen ja, toaletus naturus neboli chcani v přírodě. Aspoň v tom suchu trochu pokropíme trávu. Ještě než přejdeme k obědu, nakrmíme zbedovaneho konika a všichni se s ním vycvaknem.

Odpoledne se nachyluje a my konečně prejizdime Yangtze. Na druhé straně začínáme stoupat. Kdo si vzpomíná na můj post o transalpine či transfagaras na rumunskem blogu, tak vi o čem píšu. Dlouhé serpentiny zakusujici se do prudkého svahu a úžasné výhledy za každou druhou zákrutou. Myslím, že se nacházíme ve výšce 2800 m n.m., což je o ždibec vic než transalpina, tady se navíc mužů kochat pohledem na užasně zbarvenou řeku. Slunce neskutečně pálí. Mám nejspíš spálený nos. Po tomhle výstupu už to je do Lijiangu  jen 15 km.

Sent from my HTC Desire VT

Jídlo bylo super, lokální kuchařka nám připravila květák na palivych paprickach, smažené vepřové a vařené tofu na zelenine….když už jsme u toho jídla.

Jsou 2 odpoledne, nás přepadl krucibrich, fotek máme plne sd karty a stale ještě jsme nenasli nocleh. Zastavujeme u jednoho z domků na břehu. Nevypadá to na restauraci…zkoušíme hulakat "Lao ban". Nacházíme několik stolu a zidlicky. Je to restaurant!

Po chvilce dohadování volíme rybu. Jsme u jezera pro krista. Dokonce si můžeme vybrat vlastní kousek primo z akvárka. Půl kila za 40 rmb. Připravena pro me netradičním způsobem, vařena, je velmi chutná a samozřejmě paliva. Debuzirujem si pěkně v klidku o samotě a jedinej previt co nám ničí slunecnou idilku je prudký vítr. Pohodu ukoncuje příjezd rozvetvene rodinky. Hned se nás ptají jaká je ryba. Ha Martin rozumí a odpovídá pohotove hen hao. Sve překvapení neskrývaji a hned se dame do řeči. Tentokrát už beze me…to je vyšší level. Všechno zlé k něčemu dobre a tak se v záplavě zdvorilostnich témat dozvidame o příjemném a levném hotylku hned za další zatáčkou. Lepší než to hledat v googlu.

Ubytování nachazime přesně podle popisu. Mosuo grand hotel (mo suo da jiu dian se nachází primo) leží na jihozapadnim břehu lu gu hu. Výhled z pokojů je primo na hladinu a cena je velmi příjemných 50 rmb za osobu na noc. Pokoj je pro čtyři. Berem to a ani se nesnazime smlouvat.

Slunce stale ještě hřeje. Loďky nebo kolo? Toť otázka. Narozdíl od Hamleta se s tim moc nese*eme a míříme směr přístav hned po ubytovacce. V odpoledním slunci cvakam o 106 a to se taky projevuje na baterce. V téhle nadmořské výšce ta svina nechce vůbec držet. Hazim cely slavný kompakt do baglu a valim k molu. Tam je turistů jak na Václaváku a zatímco se snažím premoct znechucení děvčata zjišťuji, že lodka nee. Je moc vetrno. Vlastně si na ten vítr dneska stezujen všichni. Alex kvůli řízení. Lily kvůli zimě. Sunnini kvůli vlasum. Me je to uptime u salámu a na loď bych šel I za deště. Service not provided, musíme si pomoc sami. Cyklistika byla jasná volba. Alespoň pro me. Za 10 rmb na hodinu půjčují bicikl a pěkně provetram zapujcenou sumku.
Počasí nám fakt přeje a tak je projizdka osvěžující změnou oproti jízdě v autě. A ten vítr…aspoň mi cechra vlasy a dává pocit, že fakt žiju.

Po návratu na hotel me čeká nemile překvapení. Sprchy mei you. Coz o me ani tak nejde, ale to ostatní me v tem autě musejí cuchat. Stejně je to se socialkou. Abych to tak … No machrujes, ale hajzly mate na chodbě. Tady v "grand" hotelu to je v přízemí, ale to na absurdite nic nemění. Jako správný skautik se oslouchnu pod studenou vodou. Koupání v jezeře mi zakázali. Silná budhisticka víra jej považuje za posvátné, takže moje pozadí I popředí v jeho 10 stupnovych vodách nesmocim. Beru za vděk alespoň hadici na dvorku. V tech 14 stupních ve stínu to není zrovna medík, ale me exhibicionosticke já je velmi potěšeno, když procházející rodinka vyvalí kuadla na můj obnazeny bílý brich. Trochu si ulevim po česku a veškeré cinanstvo čučí ještě o něco vic. Tenhle Lao wai je definitivně divnej. Společně si pomáháme při umyvani vlasů a za hodinku a půl už se zase citime jako lidi.

Slunce již zapadlo a žaludky nás upenlive prosí o trochu pozornosti. vybíráme místní restauraci tibetského typu a pochutnavame na místních specialitach. Vařené jezerní rasy, smažené zelené papriky na octu nebo místní domaci jogurt..po všem se jen zaprasilo. 136 rmb za menu pro 4 v srdci resortu mi přijde jako přijatelná cena.

Ještě se snažíme zastihnout místní show u otevřeného ohně, ale přicházíme pozdě a jediné co si užijeme je nástup místních umělců a proslov jejich šéfa v místním jazyce. Ne, zdejší minorita opravdu nemluví čínský. Sice ji rozumí, ale tradičním jazykem není. Bereme za vděk alespoň procházkou. V bezmesicne noci se na sametově temném pozadí třpytí nepřeberné mnozstvi hvězd.

Na zdejší hvězdnou oblohu budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Sent from my HTC Desire VT

Vyspal jsem se narame. Přesto, že tenhle youth hostel ma asi nejodpornejsi sociální zařízení co jsem kdy viděl a během noci se jeden borec na pokoji poblil z přemíry alkoholu(asi mel vic než dvě pivka), cejtim se svěží. Vola Alex, že uz stepuji na břehu jezera a slunce se dere zpoza hor. Mrknu na hodinky – 8:00! Předpovídaný východ slunce v této oblasti je hlášen na 7:30. Rychle na sebe nahazim oblečení, čapků foťák a letím na pláž. Akorát. Slunce právě vysila své první paprsky na klidnou hladinu jezera a já okamžitě hledám vhodnou kompozicí. Není to až tak easy, jelikož stejnou věc se rozhodlo udělat 980 čínských turistů. Alex nikde, ale není čas hledat zbytek grumpy, je čas na focení.
Nacvakano, uděláno. Volám, kde se schovávají ostatní. Alex me potkává na cestě a zatímco já se připojují na vyhlídce k devcatum, on to hasí na záchod s nákladem včerejší večeře. Odvážný to chlapík.

Jelikož situace na sociálních zařízeních nenechává chladným jen me, ale především děvčata, rozhodujeme se co dál…je nádherné ráno, slunce svítí a hřeje naše prokrehle tváře…ted je čas na procházku po pláži, rozhodnuti přijde později.

Téměř všude na břehu jezera rostou vrby. Jakmile zjistím, že na nich vyrůstají mladé proutky, neváhám ani chviličku. Jeste nikdy jsem nepletl pomlazku v únoru. Všechno je jednou poprvé. Vzpomínám na Brasovskou zoo a village park, kde jsem pletl pollazku v září. Dávám číňanům kulturní prezentaci na téma Velikonoce a pletu malou vykonavatelku me oblíbené tradice.

Dvacetiminutovka na kamenité pláži nám procistila hlavy. Dame je dohromady a vyjde z toho následující plán: najít nový hotel, najmout lodku a projet se po jezeře, případně najmout kola a obkrouzit jezero, hiking je tu možný vždycky…plan B zahrnuje cestu dál a hledání ubytování až v noci.
Checkujeme hotely, ale jejich cena je premrstena. 560 rmb za prespani je na nas moc..startujeme sportak a vyrazíme hledat hotel dál po cestě.

Nádherné počasí a clenity terén svádí k zastavkam a pořizování fotodokumentace. Na jednom z odpocivadel opsi děláme malý piknick. Balíček vlaskych ořechů od místní dívčiny, poslední zásoby ovoce a horká voda na zapiti. Kromě jídla delam kupu blbostí. Kdo by rekl, že ve třiceti bude taková prdca dělat kohouti zápasy. Bavime se královský a střídající se auta fotekchtivych turistů ani nevnimame. Bitva je nerozhodna dokud lily nestáhne sunini kalhoty:) Rána pod pas a diskvalifikace nás nemine. Soupeř to však s holým zadkem vzdává.

Děcka projíždějících rodinek na mas koukají s úžasem a se dvěma se dáváme do řeči. Holčička kolem 10 a její brácha právě krmí svoje hladova bříška instantnimy nudlemi a nedá jim to aby se nezeptali Odkud je ten bílej pan. Sunini mi to tlumočí a já s úsměvem a notnou dávkou soustředění odpovídám jie ke a dokazují svůj mandarinsky skill. To a le mask upovídané dame nestačí a začne na me chrlit záplavu dalších otázek…nejlepší příležitost na procviceni cinstiny, kterou jsem doposud dostal. Zkouším skoro všechno co jsem si zapsal a můj assassini notysek plesa nad svou užitečností. Žádná romance však netrvá věčně a tak dávám me čínské kamarádce sbohem a naviděnou – samozřejmě čínsky 😉

Další zastávka je na skutečně jídlo. Ale to vám nápisů až po obědě. Právě stavíme v horké vesničce a snad něco ulovime.

Sent from my HTC Desire VT