Holistr

Sakraprace, keby to aspoň ti cikáni slavili najednou. Vstávat v pet třicet kvůli tomu že nějakej bambula ma posunuty hodinky…zavírám okno a jdu zase spat.

Sedm třicet. Rani ptace dál doskace, přesně tohohle hesla jsem se v osm konečně vykopal z postele. Zatímco bušení delobuchu už je v nenávratnu, já se na rychlovku balim a hazim do baglu všechnu serepeticky. At je to jak chce komerční, přespavani v hostelu/hotelu ma svoje výhody. Nabitý mobil, nabity foťák a pohodlná postel společně s teplou, soukromou a čistou sprchou je fajn.

Odjezd byl naplánován na osmou hodinu, ale shánění snídaně a dámska výprava se trochu protahlo, takže nakonec jsem ještě čekal. Nebylo to však úplně marne. Nachytal jsem nádherné fotky svítání nad panzhihua. Je devět a konečně sedíme v autě. Vypadá to na velmi slunecny den. Zastavujeme…vlastně nezastavujeme, my se toho policajta ptáme za jízdy! Jednoducha logika. Kdo by mohl vědět kudy se vydat směr lu gu lake, hele policajt. Kupodivu nas rovnou nestaví a nepali nám pokutu jak svina, nýbrž zpomaluje a je na ném vyset jak přemýšlí. Posílá nás do kopce směrem na západ. Coz je fajn protože nám sluníčko svítí do zad. Kousek za městem me Alex žádá abych vystřídal za volantem. Skryvam svou radost a se stoickym klidem rikam: ” if you want”…zasednu a užívám si pocit jízdy v cine. Male alto je taková pojizdna nákupní taska, ale ma to pedály a žádnej automat. Řezu zatáčky v ostrém stoupání a dávám bacha. Kilometry moc rychle neubihaji, za to převýšení se mění dramatický. Odhaluje se nám pohled dolů do údolí a je to nádhera. Začínáme stavět abychom nacvakali fotky. Alex doufal, že si trochu odpočine, ale svůj boj s uzkosti o zlatavou pojizdnou rakvicku prohrava po dvaceti minutach a druhé zastávce na focení. Sakra to jsem tak spatnej ridic?! No nic, měníme  pozice a ja se odebíram na sedadlo spolujezdce. Asi je to tak lepší, stejně nemám čínský řidičák a mohlo by to dopadnout špatně.

Cesta je umorna a dlouhá. Vyne se ubocím skal, lemována jest ryžovými policky, rozestavenymi hotely a příležitostně vesnicí. Čas si kratime zpěvem, hraním slovních her a hovorem na nejroztodivnesi témata.

Po druhé hodině stavíme na oběd v jedné z horských vesniček. Mr. Hunger se slečnou žízní nás dostaly a tak se na ten první den v roce hada sažíme urvat něco k jídlu. Tradičně hulakame z auta na lidí abychom se dobrali nějakých kompaktních živin. Druhý typek už nás skeruje sparavne a sedíme v restaurace. Zatimco me si všichni fotí, alex a sunini objednáváji, tak Lily lozi po kuchyni. A to je chyba. Jak je tady v zemi středu zvykem, kuchaři se do kuchyně neleze. To vas pak taky pěkně rychle může přejít chuť. Co naplat, Lily nebude, tak to sdlabu ja. Jako správný Čech si taky, vzhledem k tomu, že řídit už nebudu, dávám též tekutý chléb národa našeho. Respektive cinske skoropivo.

Dlabanec je super, ale musíme dál. Odpolední cesta je o poznání horší. Sama nerovnost a popadane kameny nás vehementně zdržují. Nehledě na bezohlednost zdejších řidičů, cesta ju už tak velmi nebezpečná.

17:00 – Dál se nejede. Před námi je to co zbylo z mostu pres drobnou horskou ricku. Hromada hlíny a spadaneho kamení z tohoto místa vytvořili neprujezdny bod. Když stavíme pres tim nadelenim, opravdu se bojíme, že to dál nepůjde. Když, ale vystoupime tak je jasné, že ta ostatní auta co nás predjela to musela nekudy objet. Dochází mi proc tu téměř všichni jezdí suvckem. Raději všichni vystupujem a necháme Aleše T to přejede sam. My hopkame po zničeném mostku. Na druhé straně už nás vita motorkarsky farmář/ farmarsky motorkar. V hrejivem zapadu slunce si dava siestu. Jeho kolega leží opodál v trávě. Ptáme se jal daleko to je ještě k jezeru a jestli je cesta ve stejném stavu I v dalším úseku.  Ujišťuje nas, že je to mnohem lepsi. Dame se s ním do řeči a  Uděláme si rovnou zachodovou pauzu . Borci si nedávají siestu jak isle se domnívali, ale přetrhl se jim řetěz a čekají až jim z vesnice přijde někdo pomoct. Lezernost a klid se kterým si Uzivaji tuhle nepříjemnost bych chtěl taky ovládat. Nafotil jsem si jeho motorku a vyrazíme dál.

Farkarkar bud kecál a nebo ma jednoduše jiný standard, protože p poslední úsek cesty nám trval další 2 hodiny. Do resortu lu gu lake se dostáváme pri západu slunce. Vyuzivame nás mladistvý vzhled a studentské Id abysme se dostali dovnitř za polovic. Mimochodem všem je pres třicet, a já jsem tu nejmladší:)

Západ slunce sice nestihame, ale za to pozorujeme úžasnou hvězdnou oblohu při noční procházce. Ráno chceme chytnout východ slunce…takže papa pála zase příště.

Sent from my HTC Desire VT

Tak jsme právě prejeli z provincie Sichuan do provincie Yunan. Projizdka pres horské cesty ve výšce téměř 3 km byla osvěžující.

Jak jsem psal. Když jsme dojeli do města Xichang měli jsme za sebou 300 km a k hranici provincie jsme se moc nepriblizi. Ted za sebou mame 600.

V Xichangu nahanime restauraci. Je poslední den roku draka a tak je téměř vše zavřené. Lidi se rozjeli za příbuznými ve všech koutech země a své živnosti ponechaly zavřené. Ještě vyzvednout Vivian, další spolužačku a můžeme pokračovat v hledání. Ve finale papkame hovězí nudle a masové knedlicky v restauraci u autobusaku. Nic moc, ape za tech 60 rmb jsme se najedli vsichni.

Zatímco my do sebe ladujeme nudle, Vivien ukecava místní pouliční prodavačku aby ji dala kilo jahod za výhodnější cenu. Ano, v tomhle kraji už jim letos vyrostli jahody. Cumim na to jak stredoevropan v cine. Vyhadano, Zváženo a my si můžeme pochutnat na sladkých jahodach. Vynikající dezert.

Yi minorita žije kolem jezera qong hai od nepaměti. Zajímavé na něm je, že se jmenuje moře. Je opravdu obrovské. Na pořádnou procházku není čas a tak zkoušíme vyjednat kola. Bohužel půjčovna za 30 minut zavírá. Vydáváme se tedy ke klidné hladině po svých. Na odpočívadle na břehu se nachází, snad jako u každého jezera, sochy všech zvířat čínského horoskopu. Pořádně si zapozujeme jak se zvířaty tak s jezerem. Modeliny hadr:)

17:00 – po obědě jsem v autě trochu zabral. Možná trochu vic. Nacházíme se poblíž města Panzhihua kousek od hranice provincie. Terén je poměrně hornaty a zatímco prejizdime horní tok Yangtze, slunce se noří do vysokých štítu. Probouzim se akorát ve chvily kdy mijime autorizovaného distributora ŠKODA auto. Zalil me pocit národní hrdosti.

Sent from my HTC Desire VT

5:08 – Vstavacka v pet ráno. Znáte me. Tohle není zrovna můj cup of tea, především když jsem šel spát ve dvě ráno.
Chytám tago na nejbližší křižovatce. Je tma a poměrně klada. Budget říká, že za tago nesmím dat vic než 11 quai. Řidič bez keců zapíná taxametr a já mu na vytistenem papíře ukazuji sekvencí tolika znaků, že bych se je za tejden nenaučil. Po deseti minutách a trosky stresu řidič zastavuje na autobusové zastávce na kraji křižovatky. Taxametr pomrkava 11. Jsem sice stale poradne nasranej, že jsem nechal svoje rani mléko na parapetu, ale den teprve začíná.

Píše Alex, že budou mit sedm minut zpoždění. Jako chápu pet nebo deset, ale kde vycucal z malíčku 7, to mi moje zapadacka hlava nebere. Čekání si kratim přemýšlením o tom, jak moc by bodlo to teplý mlíko co jsem nechal na parapetu a pozorováním hromadicich se aut. Vypadá to, že nejsme sami co se rozhodli vyrazit v tuhle nekrestanskou hodinu a zastávka se plní divecký s rodinymi příslušníky. Posledni koordinační meeting před najezdem na dálnici…blik,blik. To by mohla být moje jízda.

Zlatave Suzuki alto čeká u krajnice. Vrham se na sedadlo spolujezdce a zdravím řidiče. Typek středního věku, obryleny s širokým usmevem. Alex mi pomáhá nacpat mou batozinu do maličkého zavazadlového prostoru a můžeme vyrazit. Na zadním sedadle se ještě schovávají Suninni a Lili. V te tmě jim ani nevidím do obličeje, ale podle hlasů jsou to určitě děvčata. V altu opravdu moc místa není. Upravují sedačku a zapinam pas. Roadtrip může začít.

9:10 – Slunce se vyhouplo nad skalnaty obzor a nase cesta dostává jasné obrysy. Ranní slunce nádherne lifeline krajinu kolem nás azatimco se kochame prejezdem divoké řeky Da du he. Tu překlenuje severojizni dálnice ya si gao su soustavou mostů na několika místech. I přesto, že situace na dálnici je poměrně klidná, nezastavujeme a pokračujeme v jižním kurzu. Normálně se za užívání této velmi nákladné stavby čínských inženýrů platí poplatek 300RMB / auto, ale protože jsou svátky, tak je průjezd zadarmo. Jedna z lidových výsad, kterou zavedla nove instalovana vláda prezidenta Xi Pinga na podzim roku 2012.
V místech kde dálnice protina horský masiv je to soustava mostů a tunelu, spíše než klasická silnice. V některých místech na nás vykukuji šesti tisícovky lemujici tibetskou náhorní plošinu.

10:10 – Zatímco Alex opatrně navadi zlatavou rakev na kolečkách pres nastrahy místního asfaltu, Suninni me zásobuje nejen jídlem, ale take historkami z jejich společného života a upozorňuje na specialitu zdejší dálnice. Xuan zhuan luk Xian nebolo spirálový tunel. Ten se vine vnitrkem Keene z hor a vynasi dopravu o 300 metrů vyse.

11:30 – Poledni slunce zaleva rovinatou krajinu lemovanou strmymi svahy hor. Nacházíme se na náhorní plošine Pan Xi. Oteplilo se a ostre slunce vyšší nadmořské výšky je znát. Čína je neuvěřitelně rozmanitá země. Konečně mi dochází jak obrovská je to země. Ujeli jsme pres  300 km a nejsme ani ve třetině cesty.

Sakra psát na zadním sedadle auta není med. Ale přináší to I nečekaně momenty…právě jsme zastavili vedle policejní motorky a ptáme se organs na cestu. Jeho Yamaha by našemu aktu katrela hejduk a ani by se pri tom chlapec nezapotil.

Krajina na plošině pan xi je vhodná nejen na pěstování zeleniny, ale pro svou polohu a klimatické podmínky je vhodná pro další účely. Nedaleko od nasi cesty se nachází vesmírné středisko pro odpalování satelitů na oběžnou drahu. Máme smůlu dneska se žádný launch nechystá.
Za to se můžeme v klidu kochat okolní krajinou. Řepka, zely, a další plodiny jsou uspořádány do typických ctvercovych políček a ve svém středu skytaji útočiště pro osamělé farmy. Nízké domky zdanlive náhodně vyrůstají mezi zeleninou a jejich zidkyy podpirane osamelymi borovicemi dokreslují malebnost zdejší krajiny.

Pokračování až me preatanou iritovat nerovností na zdejších silnicích.

Sent from my HTC Desire VT