Překlad zpráv

Proč čínská „střední třída” nechce mít 2 děti a „Chudina” vede boj za 4 členné rodiny.
中国“中产”为何不要生二胎，为何“穷人”成为二胎主力军。

původní článek: ZDE 

V dnešní době mají téma druhého dítěte mladé páry na talíři skoro každý den.
现在 – 关于 – 生不生 – 二胎的 – 话题 – 一直 – 是很多夫妻的 – 苦恼。
V soucasne dobe – vzhledem k – porodit ci neporodit – druhe dite – tema hovoru – stale – velmi mnoho paru – uzkostny.

I přesto že politika jednoho dítěte byla změněna na politiku 2 děti, střední
třída ve městech si dnes netroufá přivést na svět druhé dítě. Všichni víme, že
výdaje na potomka jsou dnes nebývalé vysoké. Ale na druhou stranu čím chudší
lidé jsou, tím méně se strachují o příchod 2 potomka na svět. Co za tím tedy
vězí?

Autorka článku nám předkládá 2 příběhy ve kterých vystupují její
(internetový)známý a (online)přátelé. Vykresluje tím situaci jak městské tak
vesnické populace. (pozn. překladatele: V Číně je běžné dělit populaci na tu
chudou a nevzdělanou z vesnice a na tu bohatou a vzdělanou z města.)

První příběh je o rodině, která má holčičku a s průměrným příjmem domácnosti 12000 RMB/měsíc si netroufají přivést na svět druhé dítě. Po té co vláda upustila
od politiky jednoho dítěte, je babička (manželova matka) neustále přesvědčuje
aby měli ještě jedno dítě. Přeci jen, to první je holčička,  já vám s tím
děckem přeci pomůžu, pohlídám. Kamarádka nemohla vydržet babiččino naléhání a s
manželem si pořídili ještě jedno dítě, tentokrát chlapce. Její život se po
druhém dítěti změnil k nepoznání. Oba s manželem mají platové vyšší průměr,
kolem 6,7 tisíc, před 2 dítětem si mohli dovolit vše v přiměřeně míře. Ale po 2
dítěti, zjistila, že peníze jednoduše nestačí. Chůva 5000, školné pro holku,
výživa pro kluka, co kdyby ještě babička onemocněla…to už by peníze
nezbyli žádné. Hodně lidí ji na internetu přizvukuje, po druhém dítěti zcela
ztratili kontakt sami se sebou, neodpočali si, s manželem už nemluví o ničem
jiném než o dětech.

Druhý příběh je od známé co bydlí na vesnici. Zeptala se přesně na tuhle
otázku: „Proč máte ještě druhé druhé dítě” Mladý manžel ji
odpověděl, že je to přece jednoduché. Víc děti, větší naděje do budoucna, větší
očekávání, že jedno z těch děti bude mít zářnou budoucnost a tím přispěje ke
změně osudu celé rodiny.  Navíc, chudí už jsme, když budeme mít o jedno dítě
víc, moc to nezmění. Přidáme jedny hůlky a pokud nebude chtít do školy tak tam
nemusí, aspoň ušetříme a může jít pracovat, když pracuje bude víc peněz na
zaplacení výdajů.

Dále autorka uvádí příklad na KFC a křupavých kuřátkách páně z Kentucky. Chudá
děcka na venkově jsou rády, že tatínek ve výplatní den přiveze oschlá, studená,
nekřupavá stehýnka, do kterých se pořádně zakousnou. Příště v den výplaty zase
horlivě očekávají, jestli taťka přinese ta lahodná kuřecí . Děti
střední třídy ve městě, nejen že mohou mít KFC teplé, křupavé a čerstvě, ale
mohou ho mít i s donáškou do domů. Taťka jen zavolá a jídlo je na stole.
Kousnou jednou dvakrát a odloží ho. Dneska totiž tak dobře nechutná.

A tak je to s životem za dvou odlišných okolností. Prostředí utváří lidský
pohled na věci kolem nás. Čím je život lepší, tím více si můžeme vybírat, čím
více si vybíráme, tím těžší je být s něčím spokojený. A rozhodování o věcech se stává náročnější.