Cesta ven – 3 děti a 3 tváře Číny

originál na  凤凰WEEKLY(CHN)
fotky ze stránky A Way Out (ENG)

A way out, Cesta ven, v originále 出路(Chu Lu), je čínský dokument režisérky Cherelle Zheng 郑琼  (Zheng Qiong), ve kterém autorka nastínila otázky rozdělení čínské společnosti – Je 高考 (Gao Kao) východiskem pro čínské děti? Nebo je třída, do které se narodí determinantem jejich osudu? V jaké éře to dnes vlastně žijeme?

A Way Out from Lichtfilm on Vimeo.

Na pozadí osudů 3 dětí z různých společenských vrstev vykresluje současný obraz čínské společnosti a reflektuje nejen extrémní rychlost, se kterou se Čína rozvíjí, ale hlavně jak se s tím různé regiony a různé společenské vrstvy vyrovnávají. Kdo se podílí na obrovském bohatství 2 největší ekonomiky světa a jakou měrou, jak z dané situace vycházejí ti, na kterých stojí budoucnost Číny.

Jak podotýká Dexter Roberts ve své nejnovější knize “The myth of Chinese Capitalism (ENG)”: čínská společnost je stále rozdělená na obyvatele městské a obyvatelé druhé kategorie(migrující dělníky)”. S tím je spojeno mnoho problému, na které naráží nejen obyvatelstvo na venkově, desítky milionů migrujících dělníků, ale i rozrůstající se střední třída v čínských městech. Více o tom jak příjem, práce a především instituce tzv. 户口(Hu Kou) rozděluje Číňany do neprostupných sociálních vrstev najdete v podcastu Dexter Roberts on “The Myth of Chinese Capitalism” (ENG) na stránkách Supchina (ENG).

Opravdu podařená sonda do života Číňanů.

Tento čínský dokument spojuje 3 osudy, 3 cesty za vzděláním, 3 děti, které by se nikdy nemohly potkat. “Zatímco rozdíl mezi zvířetem a člověkem je konstantní, rozdíly mezi lidm jsou obrovské.” První je 百娟(Bai Juan), děvče z hornaté části provincie 甘肃(Gan Su), která musí do školy chodit přes 5 kilometrů pěšky po kamenité cestě. Druhý je 徐佳(Xu  Jia), mladík z provincie 湖北(Hu Bei), který kvůli šanci dostat se na vysokou školu absolvoval již 2krát státní maturitu 高考(Gao Kao). Třetí je 晗寒(Han Han), dívka z Pekingu toužící po svobodě, která před státní maturitou zanechala školy a založila vlastní kavárnu kde sní svůj sen o studiu v zahraničí.

Kdyby nebilo režisérky a jejího štábu, osudy těchto 3 dětí by se nikdy neprotly. Tvůrkyně dokumentu “Cesta ven“, který získal několik mezinárodní ocenění sleduje osudy 3 vybraných studentů před tím, než se dostanou k závěrečné státní zkoušce 高考(Gao Kao) i co následuje po ní. Sama říká, že její dílo je více antropologickou studií než pouhým dokumentem o současném stavu společnosti a vzdělání v Číně.

Snímek zachycuje život aktérů v průběhu 6 let a začíná roku 2009 záběrem na veselou 11 letou holčičku, kterak z písní na rtech skotačí po horské kamenité cestičce směrem ke škole.

2009

Bai Juan oděna v nepadnoucí růžové bundě a na zádech nesoucí obnošenou školní brašnu. Je jí sice už 12 let, ale chodí teprve do druhé třídy a přesto, že není bůh ví jak bystrá, tak si učení užívá. Dříve se do školy nedostala, musela pomáhat na poli při sklizni obilovin. V malotřídce studují 2 dívky, víc jich v lokální škole není. Třídy jsou rozdělené na chlapecké a dívčí, s tím, že chlapci se učí matematiku a počty, zatímco děvčata se učí jen číst, psát a recitovat. Po škole Bai Juan cupitá zpět domů a na vysokém kameni před domem opakuje své poznámky:  “Chci jít na vysokou školu do Pekingu, pak zaměstnávat lidi a každý měsíc vydělat 1000 yuanů. Koupím domů nějaké nudle, protože těch doma se nikdy nenajím dosyta, taky koupím nějaký olej…”

Ještě před několika lety bydlela s bratry, retardovanou matkou a starým otcem v zemljance, ale díky vládní podpoře jim byl postaven dům. Její 60letý otec nevidí ve škole budoucnost: “Škola je pro holku zbytečná. Nevystuduješ a budeš makat, vystuduješ a stejně budeš makat, tak na co se učit.” Její 2 starší bratří už ve 14 letech vydělávají po brigádách. Až na naléhání místního učitele pustil Bai Juan v 10 letech poprvé do školy.

Každé ráno ukázněně vstane, naláme si studený chléb do misky s vodou ohřátou nad doutnajícím ohništěm a pomalu jí usrkává k snídani. Pak obleče nepadnoucí růžovou bundu a vyrazí na cestu do školy. Po cestě si kupuje pentilku a 2  velké sešity na psaní poznámek…dohromady 3,20. Po cestě domů je Bai Juan stále v dobré náladě a úsměvem ve tváři. Věří, že díky učení může změnit vlastní osud.

---

Ve stejném roce(2009) se 19 letý mladík Xu Jia připravuje na svůj již 3 pokus o absolvování Gao Kao. V minulých letech nedosáhl požadovaného počtu bodů(max 750 bodů) a nemohl nastoupit ke studiu na vysoké škole. A vysokou školu absolvovat MUSÍ. Slíbil to svému zesnulému otci. Stejně jako Bai Juan i on věří, že studiem může změnit vlastní osud. Sní o tom, jak k otcově hrobu donese vysvědčení s dobrým hodnocením. Jeho výsledky:  r. 2007 – 497, r. 2008 – 497

I přesto, že často trpí závratěmi, má pocit, že si s ním osud zahrává a nejednou uvažoval o sebevraždě, hodlá Xu Jia obětovat další rok na přípravu ke zkoušce. Slíbil otci na smrtelné posteli, že půjde na vysokou školu! Jeho rodiče jsou čínští migrující dělníci, kteří za prací cestují i tisíce kilometrů. Kvůli synově zkoušce najmula jeho matka malý pokojík poblíž školy. Na 10 čtverečních metrech bydlí celá 3 členná rodina. Bratři nocují na jedné posteli.

Tentokrát se na něj usmálo štěstí a dostal se na průměrně dobrou vysokou školu – Hubejskou technickou univerzitu. Takový výsledek může prezentovat i svému zesnulému otci.

---

Zatímco se mladý Xu Jia připravuje na  státní maturitu, 17 letá Han Han se v Pekingu vrací domů. Sama se rozhodla skončit na prestižní výtvarné střední škole přidružené k Pekingské akademii výtvarného umění. Dva roky se jí nedařilo plnit domácí úkoly a musela opakovat ročník, pak byla vyloučena. Její matka přispěchala s výmluvou a místo vyloučení mohla Han Han školu přerušit. Během přerušení školy je pro Han Han doma největším nepřítelem nuda.

Na jednom z Pekingských bulvárů narazila Han Han na objekt k pronájmu (20 tisíc RMB za rok). Než došla domů rozhodla se, že si otevře kavárnu. Hned druhý den vzala peníze co jí dala matka a šla nájem zaplatit. Nuda se konečně vytratila. A proč jí máma dala těch 20 tisíc(70 tisíc CZK)? “Stejně bych platila školné, kdyby Han Han chodila do školy. Těhle 20 tisíc je stejné množství peněz jako kdyby byla na škole.” Han Han se hned pustila do díla, nakoupila zásoby a vymalovala….výsledek, kavárna fungovala necelý měsíc.

2012

Podruhé se dostáváme do světa malé Bai Juan. Za 3 roky vyrostla, a změnila se k nepoznání. Její bratr vydělal v porcelánce dost peněz aby i s otcovým důchodem mohli koupit byt v nedalekém městě. Celá rodina se tam přestěhovala. Zdálo by se, že vše jde tím správným směrem. Ale po dvou letech ve městě Bai Juan skončila se školou. Na kameru už se neodvažuje zpříma, nechává se točit jen zdálky nebo zezadu. Její rodina tvrdí, že jí učení neleze do hlavy, že je moc pomalá.

Bai Juan obchází ve městě obchody, zeleninové trhy a hotely aby si našla práci. Ale nikde jí nechtějí. V hotelu se doptává na práci. Zjišťuje, že práce recepční může vydělat až 1000 RMB měsíčně. S očekáváním se vyptává dál, ale v hotelu nepotřebují ani novou recepční a dokonce ani nikoho na umývání nádobí. Zatímco se hostesky doptávají kolik jí je let a koukají na štáb kolem, vypadá to, že Bai Juan svou cestu ven (zatím) nenalezla. 

Sedíc na betonovém mostě před domem, Bai Juan nazlobeně vrtí hlavou, jakoby chtěla zahnat chmurné myšlenky. Její porážka na ní těžce doléhá. Celé dny se může jen potloukat na dvorku se svými vrstevnicemi, postávat na sluníčku a klábosit. Dívky ani ne o 2 roky starší, ve svých 16 letech, se dohadují o tom jak má která velké břicho. Možná, že Bai Juan se už smířila i se svým osudem a přemýšlí, kde najít vhodného manžela.

---

Je rok 2012 a 22letý Xu Jia si hledá práci. Právě zakončuje bakalářské studium na univerzitě, ale jeho vyhlídky nejsou příliš růžové. Zatímco jeho mladší bratr dělá v call centru pojišťovací společnosti a jeho klienti zavěšují ještě dříve než se jim představí, Xu Jia si hledá práci u malé energetické společnosti. Nejprve jde na psanou zkoušku, pak na pohovor, pak v malé skupině…zájemců je plno a rivalita veliká.

Xu Jia si myslí, že se nedostal na dobrou univerzitu. Životopisy, které rozesílá mají jen velmi malou odezvu. Jeho pohled při čekání na autobus je zarputilý. Ušel už dlouhou cestu, ale světlo na jejím konci stále nenachází.

---

Stejného roku je Han Han 20 let. Právě studuje v zahraničí. Přihlásila se na Düsseldorfskou akademii umění (GER), ale po pravdě jí taky nehodlá dokončit. Studium, na rozdíl od mladého Xu Jia, není její prioritou. Nemá stejně přímočarý cestu, stejně jasný cíl. Naopak, chce prozkoumávat hranice, otevírat nové obzory a “procestovat celý svět”.Německo se jí moc nelíbí. Je příliš rozvinuté a je velmi nudné. “Je tu nuda. Nechci žít takhle obstarožně.”

O prázdninách má Han Han 3 měsíce volna a proto se vrací domů do Pekingu. “Zůstávat doma nemá smysl.” Stěhuje se tedy do Shanghaje na krátkodobou pracovní stáž v místní galerii. Spolupracovníci v galerii na Han Han vyzvídají co plánuje dělat v budoucnosti. “Nemám žádný plán, jenom se chci kouknout jak vypadá práce v galerii a co to obnáší. Jak tu trávíte čas, jestli je to tu pěkné a co tady tomu chybí.” Její život v Shanghai přípomíná její řeč. Je hodně volný, nevázaný a bezstarostný. 玩 (Wan) hrát si, to zatím stačí.

2015

Po dvou letech se režisérka opět vydává za svými aktéry, doptat se jak se mají, c se v jejich životech změnilo a jestli se jim podařilo najít jejich cestu ven.

Při posledním natáčení  v r. 2012 zjistil otec Bai Juan, že režisérka a štáb nejsou ze “strany” jak si myslel. Nepříčetně se rozčílil a požadoval po štábu 20 tisíc RMB jestli chtějí pokračovat dál v jejich natáčení. Nakonec se s režisérkou nerozešli v dobrém a tak se Zheng Qiong vydala alespoň poptat po sousedech. Zjistila, že Bai Juan se loni vdala za svého bratrance z matčiny strany a teď pracuje v porcelánce, stejně jako její starší bratr.

Xu Jia, ten mladík co splnil slib a vystudoval univerzitu aby uctil svého otce, ten si našel konečně dobře placenou práci jako strojní inženýr. Vydělává 5000 RMB za měsíc. Ve svém rodném domě provedl úpravy, pomohl mámě rozjet malý obchůdek a aby prokázal svou oddanost oženil se se stávající přítelkyní.

Začátkem roku 2015 si Han Han zaregistrovala u Pekingského soudu vlastní společnost “investiční fond umění”. Jestli je to krok správným směrem, cesta ven, nebo ne to zatím nikdo neví, a ukáže to jen řas. Zatím se Han Han stále potýká s vlastní životní filosofií.

Komentář

Přijde mi, že režisérka natočený materiál jen prezentovala, moc neinterpretovala a ke konci filmu dost zkrátila. Chybělo rozuzlení některých osudů a i přesto že na stránce věnované filmu jsou bonusové materiály (ENG), pocit ze snímku není kompletní. Jelikož byl vysílán i v Číně je pravděpodobné, že do něj zasáhli hbitou rukou cenzoři.

Co ze snímku, ale vyčíst nelze, je příběh samotné autorky. Ten se můžete dočíst na stránce filmu(ENG), a ve filmu se projevuje jen ve specificky vyhraněném pohledu na Han Han, kterou autorka potkala jako první, a která byla impulsem k celému projektu. Její údiv na nonšalancí, se kterou matka mladé dívky podporuje její zálibu v umění a dokonce odstoupení z prestižní školy, jí doslova šokovalo. Sama se musela v životě hodně protloukat než našla svojí “Cestu ven” a tak se rozhodla podat výpověď o životě Han Han.

Ať tak či tak, stejně jako One Child Nation (Narozena v Číně), o kterém jsem již psal zde, čínský dokument Cesta ven dává nahlédnout do skutečné struktury společnosti v Číně. Kde lidé žijí, v jakých regionech a podmínkách se musejí vypořádat s problémy vzdělávání a výchovy. Co jedí, jak se oblékají a jakým stylem hovoří. To samo o sobě dává divákovi mnohem víc informací o celé Číně, než pouhé překlady státních zpráv v obecných mediích(novinky, CNN, CT). Obraz mluví tisícem slov, které krátký formát mediální zprávy nemůže zprostředkovat. Tady se navíc na pozadí novodobých dějin divák setkává se 3 vrstvami společnosti najednou. Opravdu podařená sonda do života současných Číňanů.